Člověk je zvíře s vědomím sebe sama

Člověk je zvíře s vědomím sebe sama.

Schopností vnímat sám sebe a svět “zvenku“.

Tato obrovská evoluční výhoda je zároveň skutečností, se kterou se za tisíce let nedokázal vyrovnat.

A tak vyvynul rituály, náboženství, vědu …. ideály, ke kterým vzhlížel a vzhlíží, aby nemusel vnímat tenhle rozpor, svou zdánlivou oddělenost od celku.

Velká část psychických potíží, neuróz moderního člověka, které se mohou symptomatizovat do potíží fyzických, pramení z kolektivní neurózy, že jsme jako lidé od přírody odděleni, jsme něčím lepším, at už duchovně (náboženství), nebo technologicky (věda).

A tak si také ponecháváme zdánlivé právo přírodu využívat k naplnění svých neurotických představ a potřeb.

Nic, co ve skutečnosti existuje, se ale nedá zničit a stále působí.

Lidská zvířecí podstata působí o to destruktivněji – jako zvíře zavřené v kleci, někde ve sklepě, které si v nestřežených momentech najde cestu ven.

Jediným řešení je tyto síly přírody integrovat – dát jim zpátky své místo.

Přirozenost nepotřebuje ideál.

https://martinvachuska.cz/

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Z matčina těla do světa

Porod v sobě zahrnuje dva prvky: jednak bolest spojenou se ztrátou matky a původního bezpečí a splynutí, které jsme u matky zažívali a jednak osvobození

Když se potká Zbožná žena a Kristus

Naše vnitřní – podvědomé, nevědomé – obrazy, se kterými se asociujeme – cítíme propojeni, velmi určují, jak žijeme a jak se vztahujeme. K sobě, jiným

Vnitřní Zdroje

Naše vědomí se dokáže v jeden moment zabývat jen několika málo věcmi najednou – maximálně někde mezi pěti a deseti. Naše podvědomí, které se kromě