Milujeme příběhy

Jako lidské bytosti odnepaměti milujeme příběhy.
Příběhy, které nás inspirují, dodávají nám sílu a orientaci v těžkých životních situacích, jsou důležité.

Určitě je dobré se inspirovat.
Podle mě příběh, kterým je dobré se zabývat, je ten, který v nás vytváří rezonanci s tím, kým se máme stát a tím nás vytahuje na cestu sama za sebou.
A i ten je důležité ve správný okamžik opustit.

V dnešní době je ale velmi trendy, této hluboké lidské potřeby využít a vytvořit příběh ke všemu, co je potřeba prodat.

Auto s příběhem, máslo s příběhem, buřty s příběhem, sociální síť s příběhem, podnikání s příběhem, reklama s příběhem ….

Často se díky této své potřebě necháváme vtáhnout do příběhů a dramat jiných lidí.

Příběhů a dramat, které vytvořili za určitým, někdy nevědomým, někdy zcela záměrným účelem.

Pak se stáváme herci v těchto cizích příbězích, které jsou často jen mediálním, marketingovým, politickým konstruktem, kalkulem.

Vůbec nám nedochází, že velká část naší nespokojenosti pramení z toho, že to v čem se tak angažujeme, často vůbec není náš příběh. Takže nás nemůže vnitřně naplnit smyslem a naopak nás vzdaluje od sebe sama.

A že konzumace dalších, dalších a dalších cizích příběhů nám nijak nepomůže.

Jen nás udržuje v začarovaném kruhu nespokojenosti pramenící z toho, že nežijeme svůj vlastní příběh.

Foto: sekyra se svým vlastním příběhem 🙂

https://martinvachuska.cz/

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Z matčina těla do světa

Porod v sobě zahrnuje dva prvky: jednak bolest spojenou se ztrátou matky a původního bezpečí a splynutí, které jsme u matky zažívali a jednak osvobození

Když se potká Zbožná žena a Kristus

Naše vnitřní – podvědomé, nevědomé – obrazy, se kterými se asociujeme – cítíme propojeni, velmi určují, jak žijeme a jak se vztahujeme. K sobě, jiným

Vnitřní Zdroje

Naše vědomí se dokáže v jeden moment zabývat jen několika málo věcmi najednou – maximálně někde mezi pěti a deseti. Naše podvědomí, které se kromě