Neschopnost uplatnit se – vzdor vůči Životu

Velká část toho, co se ukazuje jako neschopnost člověka uplatnit se ve světě, obsahuje vzdor.

Pokud stojí člověk v permanentním vnitřním – dětském, nebo dospívajícím – vzdoru vúči autoritám a v pozadí všech autorit bývají nejčastěji rodiče, jeho nitro nedokáže rozeznat, jestli rozhodnutí cokoli udělat přichází od autority vnější, nebo vnitřní a zpochybní ji úplně stejně.

„Nebudu dělat nic, co po mě někdo chce.“

A vůbec mu/jí nedochází moment, když to po sobě chce on sám/ona sama.
Anebo Život.

A tak stojí na místě s velkým výdajem času a energie v představě práva uplatňování vlastní vůle a práva odmítnout a vymenzit se a míjí se se svým vlastním dospělým životem.

Dospělost sice znamená přerůst a opustit „dětské následování autorit“, ale také přerůst a opustit „nekonečný dospívající vzdor proti všemu, co po mě něco chce“.

Protože dokud budeme žít, Život po nás bude stále něco chtít.

https://martinvachuska.cz/

Foto: Vlaďka Vachuška Photography

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Z matčina těla do světa

Porod v sobě zahrnuje dva prvky: jednak bolest spojenou se ztrátou matky a původního bezpečí a splynutí, které jsme u matky zažívali a jednak osvobození

Když se potká Zbožná žena a Kristus

Naše vnitřní – podvědomé, nevědomé – obrazy, se kterými se asociujeme – cítíme propojeni, velmi určují, jak žijeme a jak se vztahujeme. K sobě, jiným

Vnitřní Zdroje

Naše vědomí se dokáže v jeden moment zabývat jen několika málo věcmi najednou – maximálně někde mezi pěti a deseti. Naše podvědomí, které se kromě