Jako lidské bytosti odnepaměti milujeme příběhy.
Příběhy, které nás inspirují, dodávají nám sílu a orientaci v těžkých životních situacích, jsou důležité.
Určitě je dobré se inspirovat.
Podle mě příběh, kterým je dobré se zabývat, je ten, který v nás vytváří rezonanci s tím, kým se máme stát a tím nás vytahuje na cestu sama za sebou.
A i ten je důležité ve správný okamžik opustit.
V dnešní době je ale velmi trendy, této hluboké lidské potřeby využít a vytvořit příběh ke všemu, co je potřeba prodat.
Auto s příběhem, máslo s příběhem, buřty s příběhem, sociální síť s příběhem, podnikání s příběhem, reklama s příběhem ….
Často se díky této své potřebě necháváme vtáhnout do příběhů a dramat jiných lidí.
Příběhů a dramat, které vytvořili za určitým, někdy nevědomým, někdy zcela záměrným účelem.
Pak se stáváme herci v těchto cizích příbězích, které jsou často jen mediálním, marketingovým, politickým konstruktem, kalkulem.
Vůbec nám nedochází, že velká část naší nespokojenosti pramení z toho, že to v čem se tak angažujeme, často vůbec není náš příběh. Takže nás nemůže vnitřně naplnit smyslem a naopak nás vzdaluje od sebe sama.
A že konzumace dalších, dalších a dalších cizích příběhů nám nijak nepomůže.
Jen nás udržuje v začarovaném kruhu nespokojenosti pramenící z toho, že nežijeme svůj vlastní příběh.
Foto: sekyra se svým vlastním příběhem 🙂
