Ve struktuře lidské psyché leží část, která se jmenuje superego – nadjá.

Je to morální kompilát všech autorit, které člověk, hlavně v ranném věku potkal, v modifikované formě u každého jednotlivce.

Určuje, co se smí, co se nesmí, co se musí, jak je to správně, jak je to špatně …

Je to vlastně takový hlas vnitřního boha, který určuje, za naplnění jakých podmínek si člověk zaslouží příslušnost ke skupině.
A určitě má svůj evoluční význam.

Superego se údajně vyvíjí dřív než ego.
Je do nás otištěno ve velmi ranném dětství.

Pokud je superego příliš usurpující, nepřátelské a trestající, ego se vůbec nevyvine, nebo jen v omezené, nebo v undergroundu skrývané formě.

Na svých seminářích často říkám, že většina lidí, kteří přicházejí, vůbec nemá prožité dospívání.

Dobře prožité dospívání na duševní, emoční a mentální rovině pro mě znamená, že člověk ví co jeho JÁ chce, co nechce, jaké jsou jeho/její potřeby a hodnoty a dokáže si za nimi jít, ví, kde začíná a kde končí, dokáže se postavit sama za sebe a bránit se …

Jinými slovy má jasně definované ego.

To znamená, že se toto vědomí JÁ narodilo z (původně často neomezeného) vlivu superega (vědomí MY).

Zároveň díky tomu vidí a respektuje jiná JÁ.

Podle mě velká část toho, co se považuje za egoismus nejsou přerostlá ega, ale naopak nezralá.

Potkávám se s lidmi, kteří se pokoušejí „rozpouštět“ svá ega ještě dřív, než vůbec nějaká mají.

Protože jim superego říká, že mít ego je špatné.

Takže stále dokola narážejí na zeď reality, protože potkávají takové lidi, kteří s nimi zametají.

Nebo se nedokáží realizovat, protože nejsou schopni vytvořit jakoukoliv strukturu.

Pokud člověk nemá vyvinuté ego, ale jeho život řídí superego, je velmi jednoduše manipulovatelný.

Když totiž někdo začne mluvit hlasem vašeho vnitřního boha (někteří lidé to velmi dobře umí) a vy nevíte, že bez jeho schválení už přežijete, má vás v hrsti.