Klienti za mnou často přichází se „zakázkou“, že mají pocit, že nežijí sami sebe …

Přirozeným instinktem dítěte je být, zůstat, součástí rodiny, ať ho to stojí cokoli.

Je to proto, že dítě by bez sounáležitosti se svou rodinou nepřežilo.

Živost, radost, tvořivost, nespoutanost, vášnivost, touha se projevit, touha být viděn, schopnost vědět, co chce a jít si za tím, spojení s tělem a jeho potřebami, spontánní projevování emocí, spojení se svou jedinečností, se svými přirozené dary … spoustu z toho se do původní rodiny nevešlo.

A dítě se toho často vzdá, aby mohlo zůstat součástí …

A ať už to bylo tenkrát z jakýhkoliv důvodů, někde v duši člověka to stále žije.

A časem to začne někde uvnitř ťukat na dveře.

Nejdřív jemně, pokud to není slyšeno, začne to do těch dveří čím dál víc bušit.

Objevuje se psychická nepohoda, podrážděnost, roztěkanost, naštvanost, vztahové potíže, fyzické potíže, pocit zacyklenosti …

Integrační konstelační práce – LIP – umožňuje zviditelnit to, co chce být viděno a žito.

Umožňuje doprožít tu bolest dítěte z toho, že tenkrát nemohlo a také uznat jeho prožitek, který často trval dlouhá léta.

A také si uvědomit, že člověk – klient – je již dospělý, a že to, že to stále „nemůže“ žít, je jeho staré, dětské nastavení.

Naše dary často bývají spojeny s pocity viny, odmítnutí, studu, zavržení, ponížení, nekompetentnosti, ztráty sounáležitosti, pocity ohrožení …

Člověk zakořeněný v dospělém vědomí ví, že už může, a že dětské ohrožení života je už dávno pryč.

Že už se o sebe dokáže postarat.

S Láskou a respektem k lidské přirozenosti a jedinečnosti

Martin