Kdo vynáší soudy nad svými rodiči, staví se nad ně.

Kdo stojí nad svou matkou a otcem,

je odříznut od zdroje života a vnitřně mrtvý.

Ano životu začíná od Ano rodičům –

– a sice tak, jak jsou.

Jiní rodiče existují jedině ve fantazii.

V této fantazii ale člověk popírá

nejen skutečné rodiče,

ale i sám sebe.

Protože s jinými rodiči bych

i já byl někým jiným.

Přání jiných rodičů

tedy popírá svou vlastní existenci.

Děti si na rodiče promítají obraz Boha.

Jsou- nebo mají být – všemohoucí (především otec), všeobjímající a vždy milující (především matka), nesobečtí a nechybující,bez tužeb – vlastně vůbec ne lidští.

Když si dítě všimne, že tomu rodiče neodpovídají, je zklamané.

Toto zklamání je nezbytné a slouží vlastnímu růstu, vrůstání do reality života. Dospělý by tedy měl uznat a mít z toho radost, že jeho rodiče jsou také jen lidé – tak jako on.

Když se však, jak se to často děje,

dál na rodiče tajně zlobí,

protože zklamali, nebo nadále zklamávají

jeho vlastní (dětská) očekávání,

nevyroste.

Vůbec se nás netýká, jak naši rodiče

a prarodiče vedli svůj život.

Rodiče poznáme teprve poté,

kdy je úplně opustíme.

Pak je také teprve můžeme skutečně milovat,

jako lidi, kterými jsou, nebo byli.

Citace: Wilfried Nelles

Přijď se spojit se svým životem, takovým, jaký je.

Ušetří to spoustu času a energie, protože jiný stejně nemáš : https://fb.me/e/15Fo2sC41