Jedna z věcí, se kterou se potkávám s klienty, a která vytváří neustálou zmatenou dynamiku v partnerských vztazích, je kombinace dávné hluboké touhy po znovunávratu do symbiotického propojení s matkou, která je v určitém cyklu následována „dospívající“ touhou se od matky konečně oddělit a osamostatnit se.
Tento cyklus může být i velmi dramatický – neustálé střídání – strašně Tě chci! – už Tě nechci!
Prožívají ji muži ve vztahu k partnerce, ale i ženy si do svého partnera často projikují matku.
Čím větší touha po „partnerovi duše“, nebo něčem podobném, tím více to zavání právě touhou po návratu do symbiotické jednoty, splývání a prožívání (emoční, nebo energetické přicucnutí, které by mělo trvat navždy) s matkou z prenatálního období, nebo velmi ranného dětství.
