Příslušnost k rodině je obřím tématem dětství.
Dítě obětuje často velkou část sebe sama, aby si tuto příslušnost zasloužilo.
Tato oběť mu umožňuje přežít.

Během dospívání téma příslušnosti nemizí, jen se trochu promění.
Dospívající stále potřebuje někam patřit a být přijat – svými vrstevníky, partou, sportovním, nebo jiným klubem.

A aby si zasloužil příslušnost, opět nechá část sebe “za dveřmi“.

Na společenské rovině jde třeba o příslušnost k náboženství, nebo k nějakým idejím, myšlenkám, ideálům.

Jakou část sebe sama obětuješ, aby ses líbil/a seberozvojovému, tantrickému, konstelačnímu, jógovému, duchovnímu … bohu?

Jaký druh “vykoupení“ očekáváš?

A co děláš, jen proto, aby ses mu zalíbil/a?

Abys neztratil/a jeho přízeň a příslušnost k té správné skupině?

Celý život budeme někam patřit.
Rozdíl je jen v tom, jestli na příslušnosti stojí naše vlastní identita.

Foto: moje značková pila 😉