Když budeme mít ty svátky, možná je dobré zrevidovat, jestli jsme za těch 2024 let alespoň trošku pochopili poselství onoho muže, který se tenkrát narodil.

Příběh o nepotřebných obětech…..

Dobrý den, prosím vás, tohle je fronta na přinášení obětí?

Ano, ano – jste za mnou. Já mám 852, vy 853.
Proboha… Kdy na nás přijde řada?
Nebojte, tady to jde rychle. Komu nesete oběť?
Lásce. A vy?
Já dětem. Děti, to je moje všechno!

A co jste přinesla jako oběť?

Svůj osobní život.
Jen aby byly zdravé a šťastné! Pro ně dám všechno.
Chtěl si mě dokonce vzít jeden slušný člověk, ale nevdala jsem se. Přece jim nepřivedu domů otčíma!

I zajímavou práci jsem nechala být, protože bych musela daleko jezdit.
Našla jsem si místo vychovatelky v mateřské škole, abych je měla blízko, mohla se jim věnovat, uvařit jim, vyprat.
Dětem všechno.
Na mě už stejně tolik nezáleží.

Naprosto vás chápu. Já sama chci obětovat vztah…
Víte, mezi námi s manželem už to dávno všechno vyhaslo…
Má jinou ženu. A mně se teď taky objevil muž…
Kdyby tak manžel odešel první!
Jenže on se k ní stěhovat nechce!
Dokonce pláče…že prý je na mě zvyklý. A mě je ho líto. Kdyby aspoň nebrečel!
A tak žijem…

Otevřely se dveře a je slyšet volání: „Číslo 852, pojďte dál!“

Bože…. Tak já jdu. Jsem tak rozčilená!!!
Co když tu oběť nepřijmou?

Číslo 853 celé skleslé čeká na vyzvání. Čas se pomalu táhne, ale nakonec z kanceláře vychází 852.

Tak co? Co vám řekli? Přijali oběť?

Ne… Je na to zkušební doba.
Poslali mě, ať si to ještě rozmyslím.

Počkejte… Proč? Proč vám to nevzali rovnou?

Představte si, oni se mě zeptali: „Rozmyslela jste si to dobře? Je to navždycky!“
A já jim říkám „To nevadí.
Až děti odrostou, ocení, co pro ně máma obětovala.“

Oni na to: „Posaďte se a dívejte se na obrazovku“.
A tam šel nějaký divný film! O mě.
Jako že děti už vyrostly.
Dcera se vdala někam do tramtárie, syn volá jednou za měsíc, mluví, jakoby se bál, snacha se mnou mluví na půl úst…

Říkám mu: „Proč jsi na mě takový, synáčku, za co?“
A on: „Proboha, mami, nepleť se nám do života!
Ty snad nemáš co dělat?“
Ale co mám dělat, když jsem se vždycky starala jen o děti, mimo ně jsem se o nic nestarala???
Tak snad – děti neocenily moji oběť?

To jsem se snažila zbytečně?

Ze dveří kanceláře je slyšet: „Další! Číslo 853!“

Ježíš, teď jdu já… vy jste mě úplně vykolejila… Co to má být? No, teď už je to jedno!

Pojďte dál, posaďte se. Co jste přinesla jako oběť?
Vztah…

Aha. No, tak nám ho předveďte.
Tady… Podívejte, není nijak veliký, ale moc sympatický. Úplně čerstvý, neomšelý, seznámili jsme se teprve před půlrokem.

A kvůli čemu ho chcete obětovat?

Kvůli zachování rodiny.

Čí? Vaší? Je to kvalitní rodina?

No to určitě!
Muž má milenku, už dávno, věčně za ní běhá, pořád jenom lže, už ani nemám sílu to poslouchat.

A vy sama?

Co já? Taky se našel mužský, máme vztah…

Tak to tenhle nový vztah dáváte jako oběť?

Ano. Aby se zachovala rodina.

Jaká? Teď nám tu sama říkáte, že manžel má jinou. A vy máte jiného muže. Tak jaká rodina?

No a co? Podle občanky jsme pořád ještě manželé!
Takže jsme rodina.

Takže vy jste takhle spokojená.

To ne! Rozhodně ne! Jak bych mohla být spokojená?
Vždyť pořád jen pláču a nervuju se!

Ale vyměnit tenhle stav za nový vztah nechcete ani za nic, nebo ano?

Víte, není to zas tak hluboký vztah, prostě společně trávíme čas… Nebylo by mi to zas až tak moc líto!

No, jestli to není líto vám, nám tím méně. Tak nám dejte tu vaši oběť.

Ale mě říkali, že tady promítáte nějaké filmy.
O budoucnosti! Proč mi to nepustíte?

Pouštíme tu různé filmy.
Někomu z budoucnosti, někomu z minulosti… Vám ukážeme film ze současnosti. Tak to zapínáme, dívejte se.

No ne! Tohle mám jako být já!? Proboha, copak já takhle vypadám??? To je lež! Já na sebe přeci dbám!

Tímto způsobem se zvnějšku projektuje vaše duše.

Cože???
Ta svěšená ramena, sevřené rty, oči bez jiskry, splihlé vlasy.

Lidé tak vždycky vypadají, když jejich duše pláče…

A co je to za kluka? Ten mrňous… Koukněte, jak se ke mně tiskne!

Vy jste ho nepoznala, co? To je váš manžel.
V duševní projekci.

Manžel? Co je to za hloupost, můj muž je dospělý člověk!

Ovšem v duši je to dítě.
A tiskne se k vám jako k mamince.

Nojo, máte pravdu, ve skutečnosti takový je!
Pořád se na mě lepí, pořád se za mnou táhne.

Takže ne vy k němu, on k vám?

Já jsem si už jako dítě vzala za své: žena musí být ta moudřejší, silnější, rozhodnější.
Musí řídit rodinu a vést manžela!

A tak to taky u vás je.
Silná, moudrá, rozhodná maminka vede svého chlapečka-manžela. Vynadá mu, polituje ho, utěší i odpustí. Co jste čekala?

Tak to je tedy moc zajímavé!
Já přece nejsem žádná jeho matka, jsem jeho manželka!
A v tom filmu… Vypadal tam tak provinile.
A stejně zas poletí za tou svou běhnou.
Jenže já ho stejně miluju.

Samozřejmě, tak to přece i bývá: chlapeček si pohraje na písku a vrátí se domů. Ke své mamince.
Popláče si do zástěry, požaluje si… No dobrá, konec filmu.
Pojďme už to celé uzavřít.
Dáváte lásku jako oběť? Nerozmyslela jste si to?

A budoucnost? Proč jste mi neukázali budoucnost?

Ale vy nemáte budoucnost.
Při takové přítomnosti… váš přerostlý „chlapeček“ stejně uteče.
Když ne k jiné ženě, tak do nemoci.
Anebo vůbec – do nikam.
Prostě najde způsob, jak se vyhrabat „zpod máminy sukně“.
Sám by už rád vyrostl…

Ale tak co mám dělat??? Proč se vlastně mám dávat v oběť???

To musíte vědět sama.
Třeba se vám strašně líbí být maminkou. Více než být manželkou.

Ne. Mě se líbí být milovanou ženou!

Maminky také bývají milovanými ženami, dokonce dost často.
Tak co? Jste připravena odevzdat oběť?
Kvůli zachování toho, co máte, aby váš muž i nadále zůstal chlapečkem?

Ne… nejsem připravená. Musím si to ještě promyslet.

Jistě, ovšem. Poskytujeme čas na rozmyšlenou.

A rady taky dáváte?

Ochotně a s potěšením.

Tak mi řekněte, co mám udělat, aby manžel… no, aby vyrostl, nebo co…?

Nejspíš přestat být maminkou.
Vraťte se sama k sobě a začněte být Ženou.

Kouzelnou, vzrušující, záhadnou, vytouženou.
Takovou, jakým se nosí květiny a zpívají serenády a ne že se pláče na jejich mateřském měkkém poprsí.

A vy myslíte, že to pomůže?

Obvykle to pomáhá.
Ovšem pokud se opravdu rozhodnete být Ženou.
No, a kdyby něco, přijďte.
Vztah máte prostě kouzelný, s potěšením bychom ho od vás přijali. Víte, kolik lidí na světě o takových vztazích sní?
Takže pokud byste se vážně rozhodla ho obětovat ve prospěch potřebných, jen račte!

Ještě si to rozmyslím…

Číslo 853 vychází z kanceláře a křečovitě k sobě tiskne vztah.

Polomrtvé trémou vchází do kanceláře číslo 854:
Chci obětovat své zájmy, aby se už maminka nezlobila.

Dveře se zavírají…

Po chodbě procházejí lidé, tisknou k sobě přání, schopnosti, kariéry, talenty, možnosti, vše, co jsou se sebezapřením schopni obětovat.

Autorka: Irina Semina
Foto: Vlaďka Vachuška