Jedna z bytostných potřeb dítěte, když přijde do tohoto světa, je potřeba Zrdcadlení.
Dítě samo sebe potřebuje vidět, být zrcadleno v ostatních.
Potřebuje dostávat.
A to mu vytvoří dobrý základ pro další vývoj.
To s čím se často potkávám v LIPu je, že klienti v dětství naopak sloužili jako Zrcadlo a emoční zdroj svým rodičům, nebo jiným pečujícím osobám.
Emočně nezralý dospělý, který nemá vědomí sebe sama zakořeněné v sobě ho hledá vně.
Takže vlastní sebepotvrzení hledá třeba i u svých dětí.
Tím po svém dítěti nevědomě chce, aby v tomhle směru bylo jeho rodičem.
A od svého dítěte si bere.
Pokud takové dítě není úplně usurpováno a domestikováno a zachová si alespoň nějakou vlastní integritu a vnitřní vývoj, v jeden moment emočně přeroste své/ho rodiče.
A to může být klidně v šesti letech, protože emoční vývoj jeho rodiče se v tomhle věku zastavil.
A takové děti emočně nezralých rodičů si pak do svých dospělých vztahů nesou nastavení,
že dospělým lidem a vztahům se nedá věřit,
že ve vztahu nemohou být sami sebou, ale pouze zrcadlem člověka, který stojí proti nim,
že vůbec nevědí, kdo jsou v jakémkoliv vztahu sami za sebe,
že musí ostatní lidi dotovat svou energií,
že ve vztazích se necítí v bezpečí,
že mají podstatně lepší vztahy se zvířaty, stromy, dětmi … než dospělými lidmi,
nejsou spojeni se svými potřebami, ale naprosto přesně vnímají potřeby jiných lidí,
atdatd…
V LIPu pak dochází k tomu, že člověk někdy ve čtyřiceti, padesáti i více letech poprvé uvidí a ucítí sám sebe …