Jeden “fenomén“, který se mi čas od času ukazuje v práci s LIPem je něco, co by se dalo nazvat “popřený zmatek“ ve vztahu.
Přijde člověk, že má v životě zmatek, pochybnosti o sobě, má pocit, že se nedokáže rozhodovat, nebo se rozhoduje špatně.
A pak se v práci s Procesem životní integrace ukáže zvláštní paradox.
Ukáže se, že on, nebo ona má ve svém životě sama za sebe jasno a klid.
Ale jeho/jejím „životním tématem“ je, že se nevědomě a automaticky přizpůsobuje svému okolí, ostaním lidem, obzvlášť těm, kteří navenek působí sebejistě.
Sebejistota, přestože působí efektně, může být pouze dobře naučená, hraná.
Je jen jakýmsi líbivým obalem, jehož účelem je něco zakrýt.
A tak ten/ta příchozí zjistí, že se téměř ve všem přizpůsobuje a vychází vstříc někomu, kdo vůbec jasno nemá, má ve svém nitru a v životě zmatek, neví, co se sebou, ale nikdy by to nikomu jinému, ani sobě nepřiznal/a.
Takže dělá všechno proto, aby to vypadalo, že zmatek vytváří ten druhý.
Dělá dokonalou “mlhu“, aby nikdo jiný neviděl jeho/její skutečnou pravdu.
A ostatní do té mlhy šikovně zatahuje.