Návrat absolutna


Ve skupinovém vědomí tradiční společnosti je Bůh tím absolutním, vše se od něj odvádí a k němu vztahuje.

Moderní vědomí Boha „zabilo“, jak to vyjádřil Nietzche, zrušilo ho a dosadilo na jeho místo člověka, tedy sebe samotného.

V dnešní době se už nikdo nemusí před Bohem zpovídat, avšak vše se pokládá na oltář humanity, tedy lidskosti a té se také musí ospravedlňovat.
Člověk sám se stal v moderní době měřítkem všech věcí.

Toto postavení člověk ale nemůže vydržet. V tom případě by totiž stál úplně sám, sice nade vším, ale v naprostém osamocení.

A Bůh, jakkoli chceme nazývat absolutno, to, co člověka a jeho malý život nese a obsahuje, se nenechá jen tak odsunout do kouta.

Vrátí se nepoznán zadními vrátky, převlečen do jiných šatů.
Jak už říkal C.G.Jung: „Z Bohů se staly nemoci a Zeus už neovládá Olymp, ale solar plexus a narušuje mozek politiků a žurnalistů, kteří potom nevědomě vyvolávají psychické epidemie.“

V moderním vědomí, mimo neurózy, jsou absolutnem různé ideologie a peníze.

Dokud v sobě zcela nepřijmeme stará božstva, staré skupinové vědomí s jeho hodnotami a starého absolutního Boha, ale setrváváme v odmítání a odporu (což je pro moderní vědomí typické), vrací se to všechno v novém hábitu – například skrze nemoci moderní doby, deprese, vyhoření, sebevraždy, alergie, závislosti na drogách, lécích, herních automatech, pornu, alkoholu, jídlu a mnohém dalším skrze všudypřítomné neurózy a nikdo si to neuvědomuje.

Z knihy Svět, ve kterém žijeme od Wilfrieda Nellese – v ČR vyjde v létě 2023
Překlad: Petra Pejchalová
Foto: Tenerife 2019
https://martinvachuska.cz/

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Dospívání – slepé místo seberozvoje

Čím déle pracuji s LIPem – Procesem životní integrace, tím víc se mi ukazuje, že jedním ze slepých míst zdejšího seberozvoje je třetí stupeň –

Konstelace a LIP

Dneska jsme si trochu povídali s kolegyní s Nelles institutu a kamarádkou Petrou Pejchalovou o konstelacích. A také o tom, co je to fenomenologický způsob

Krása a síla

K seberozvoji jsem se dostal někdy v devadesátých letech díky mým zdravotním potížím, se kterými mi doktoři nedokázali pomoct. Vyzkoušel jsem toho hromady. Něco mi