Dneska jsme si trochu povídali s kolegyní s Nelles institutu a kamarádkou Petrou Pejchalovou o konstelacích.
A také o tom, co je to fenomenologický způsob vedení konstelací.
Mě k tomu napadlo, že je možné to hodně zjednodušeně vysvětlit na modelu LIPu – vývoje vědomí.
Vedení konstelací, stejně jako jakákoliv terapie, fungování v jakémkoliv vztahu – k partnerovi, dětem, rodičům ostatním lidem, životu … může fungovat na různých stupních.
Vedení konstalací ze stupně číslo 2 – dětství – zachráním Tě, pomůžu Ti.
To může vést k zaplétání se do příběhu klienta a potvrzování si vlastní důležitosti.
Vedení konstalací ze stupně číslo 3 – dospívání – jaký máš záměr – společně to „dotlačíme“ tam, kde si přeješ, aby to bylo.
To může vést k manipulaci s realitou a potvrzování si vlastní důležitosti.
Vedení konstelací ze stupně číslo 4 – dospělost – společně vstoupíme do Tvého „duševního prostoru“ a necháme vystoupit do hmotné reality obraz/y a skutečnosti, které si Tvé nitro nese.
Konstelář nic „nedělá“, přestože „je aktivní“.
Účastní se něčeho, co vzniká samo od sebe.
Jen se nechá vést k jednotlivým krokům a slovům a tím umožní vzniknout příběhu, který touží být viděný a slyšený.
Dává „Duši“ formu.
Toto „znovuspojení“ se s tím, co skutečně je, je to, co na fenomenologii „léčí“.
Protože jakousi „moderní nemocí“ je všudypřítomná neuróza – oddělení od sebe sama.
LIP má ještě další 3 stupně – ve vnitřní dospělosti to ale začíná.
