Čím déle pracuji s LIPem – Procesem životní integrace, tím víc se mi ukazuje, že jedním ze slepých míst zdejšího seberozvoje je třetí stupeň – dospívání.

Dospívání je do dlouhého času „natažený“ přechod mezi dětstvím a dospělostí.

Mezi totální závislostí na své původní rodině a postavením se na vlastní nohy – v ideálním případě nejen prostorově a finančně, ale také emočně, mentálně a duševně.

Zahrnuje kromě jiného zjištění toho, kdo je člověk sám/sama za sebe, kde jsou jeho/její hodnoty, hranice, možnosti, radosti …

Protože …

Na to, aby se člověk mohl vzdát svého ega, musí nejdřív nějaké mít.

Na to, aby svou osobní vůli mohl odevzdat vůli vyšší, musí nějakou svou osobní vůli mít.

Na to, aby se dokázal „propojit“ s veškerenstvem, je dobré, aby před tím věděl, kde sám/sama začíná a kde končí.

Jinak hrozí, že svá dětské nastavení „touhy po symbioze a někam patřit“ pouze našroubuje a překlopí na svou představu moderní spirituality.

Potkávám se poměrně často s lidmi, kteří nemají integrované, nebo mají velmi křehké vědomí vlastního Já a inspirováni svým okolím se snaží dosáhnout „vyšších stupňů vědomí“.

Že se to tím vyřeší.

Na jednu stranu je to do jisté míry pochopitelné.

Pokud to člověk uchopí za špatný konec, může véct k ještě větší dezintegraci, dezorientaci a zacyklení.

Potkávám se s lidmi, kteří jsou „prokonstelovaní a proterapeutováni“ zepředu, zezadu, zespoda, zeshora, zleva, zprava, ale nikdo jim třeba za deset let neřekl, že nepotřebují nějaké lepší, nebo dokonalé místo v jejich původní rodině, ale své vlastní místo ve světě, kde se budou cítit bezpečně a kontakt s lidmi, kteří je budou brát takové jací jsou.

Potkávám se s lidmi, kteří hledají „chybu“ vždy u sebe a často přebírají odpovědnost za všechny okolo sebe, nejlépe celý svět.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že mají právo říct NE.

A to i vlastním rodičům, nebo partnerům a partnerkám.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že nemusí stále dokola „odpouštět“ těm, kteří je stále dokola zraňují, manipulují s nimi a nutí je k tomu, co by sami za sebe nikdy nedělali.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že mají právo opustit a přerůst svou původní rodinu ve všech oblastech svého života.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že mají právo chránit život v sobě a sami sebe před všemi a vším, co jim ubližuje.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že když se jim něco nelíbí a zraňuje je to, tak to nutně neznamená, že je to jejich téma, a že by na něm měli popracovat.

Ale třeba to jednoduše znamená to, že je někdo zraňuje.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že mají právo říct co chtějí.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že mají právo opustit všechny a všechno, koho a co ve svém životě mít nechtějí.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že pokud cítí vztek, neznamená to nutně jejich téma z dětství, ale možná to, že jim jejich instinktivní systém říká, že jim někdo překračuje hranice, nebo s nimi skrytě manipuluje.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že spoustu toho, co se píše a probírá ve „spirituálních bublinách“ je úlet, nebo nesmysl, který ke svému životu vůbec nepotřebují.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že jsou v pořádku tak, jak jsou a na jejich minulosti není nic špatně.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že jejich základní (dětskou) motivací pro vlastní „seberozvoj“, je to aby do nekonečna a ještě víc vydrželi to, že jim někdo jiný „sere na hlavu“.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že jakákoliv autorita, třeba i terapeut, nebo průvodce může manipulovat.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že pokud se někdo vydává za „gurua“ tak to možná trošku smrdí.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že existuje něco jako „sebenaplňující proroctví“.

To znamená, že pokud jim „autorita“ něco řekne, nebo napíše a jsou v „dětském“ nastavení slepé důvěry, že to začnou chtě nechtě realizovat.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo jim neřekl, že mají právo postavit se za sebe.

Potkávám se se ženami, kterým nikdo neřekl, že už nejsou majetkem rodiny svého muže, a že se nemusí před mužem umenšovat proto, aby si jí „nechal“ a nezemřela hlady.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl, že někde v jejich jádru je jejich esence (bytostné já), kterou není možné zničit, dokud budou žít.

A tahle esence, přestože pro ně samotné bývá zakrytá všemi možnými vrstvami, je propojuje s duší světa.

Potkávám se s lidmi, kterým nikdo neřekl ještě spoustu dalších věcí, které jsou důležité pro důstojný život.

A to je jen malinký útržek toho, s čím je možné se skze integrační konstelační práci potkat.

Zvu Vás do Prahy na další setkání se sebou a s Procesem životní integrace LIP.

8.9. – 10-18h – Maitrea

Do 27.8. je možno se přihlásit za nižší cenu.

Těším se na viděnou a přeji Vám krásné dny

Srdečně

Martin

Vše důležité najdeš ZDE: https://martinvachuska.cz/akce-a-seminare/lip-maitrea-praha-9/