Můj kamarád bydlí s rodinou ve vetší vesnici, možná městečku, které už nějakou dobu má „progresivní“ pověst.

Jakože tam ty nové vize jsou jednoduše realizovatelné.

Před časem mi říkal zajímavou věc.

Za těch asi třináct let, co on tam se svou rodinou bydlí, se tam vystřídalo spousty mladých nadšených lidí, kteří přišli, o něco podle sebe skvělého se snažili a pak po roce, dvou zase odešli.

A on mi řekl, že sám za sebe teprve po třinácti letech, co tam s rodinou bydlí, je místní začali považovat za místní.

Pravděpodobně taky i díky tomu, že jim sám nikdy nic netlačil.

Podle mě není možné přinést nic nového, i když se to zdá být sebelepší, pokud se „nositel“ této vize povyšuje – cítí být lepším, než to staré.

To staré se tomu bude vždy bránit.

A je úplně jedno, že se to snaží prosadit silou.

To neuznané a nerespektované „staré“ se začne projevovat skrze něho samotného.

Člověk se stává tím, proti komu a čemu bojuje.
A někdy mnohem horším.