Podle mě jedno z nejdůležitějších a zároveň velmi málo pochopených zjištění Berta Hellingera skrze fenomenologii a konstelační práci je „SVĚDOMÍ“.
My často bereme svědomí, jako velmi osobního a morálního, co nám brání dělat „špatné věci“.
To, co se ukazuje jako „svědomí“ během konstelační práce – u Hellingera úplně původně v rodinných konstelacích – je ale něco jiného.
Svědomí je něco zcela neosobního.
Je to součást skupinového vědomí (rodina je nejmenší jednotkou skupinového vědomí).
Svědomí nám zajišťuje příslušnost ke skupině a tím pocit bezpečí pramenící z mnohem větší šance na přežití.
Dítě bez rodiny nepřežije, nebo jen velmi obtížně. V každém případě to tak vnímá.
A před tisíci lety nepřežil bez skupiny, kmene, nikdo.
Pokud se dítě chová v souladu se „svědomím“ své rodiny, má čisté svědomí – to znamená, že se cítí součástí a dobře.
Pokud je součástí svědomí rodiny „být chudý a neúspěšný“, všichni se v nitru cítí dobře, když jsou chudí a neúspěšní.
Pokud je součástí svědomí rodiny „být nemocný“, nemoc je pojítkem s rodinou a zajišťuje dobrý pocit a sounáležitost. Být zdravý je nebezpečné.
Pokud je součástí svědomí skupiny „mít problematické vztahy a účastnit se mužsko-ženských válek“, bude to člověk žít, aniž by tušil proč.
…..
I když to působí zcela iracionálně, má to naprosto „duševně racionální základ“ , který je důležité pochopit do hloubky.
Umožnilo to PŘEŽÍT. A to je v rámci evoluce nejvíc.
I velké skupiny mají své „svědomí“.
Třeba národy.
A nejhorší zločiny a zvěrstva byly s velkou pravděpodobností spáchány s „čistým svědomím“.
Hranice skupinové svědomí jsou velmi dobře střeženy „pocity viny“ a podobně nepříjemnými pocity.
Pokud člověk přerůstá toto „svědomí“ skupin(y), může prožívat právě pocity viny, ohrožení, strachu, studu ….
Takže potřebuje mít určitou kapacitu tyto pocity unést.
„Svědomí“ skupin(y) je velmi mocné, přestože je neviditelné.
A konstelační prací je možné jej zviditelnit – zviditelnit vodu, ve které člověk plave, aniž by to věděl.
Při práci s LIPem, který zahrnuje jak vývoj vědomí jednotlivce, tak vývoj vědomí společnosti, se ukazuje, že jsme na určitém přechodu mezi skupinovým vědomím a vědomím sebe sama (něco jako vnitřní dospělost – zralost), kdy ohnisko vědomí jednotlivce již neleží ve skupině, ale v něm samém.
Tato práce ukazuje, že se skupinovým vědomím není možné nic udělat.
Není možné ho vůlí změnit.
Na úrovni společnosti je tu tisíce let.
Je možné ho jen uvidět zvenku.
A to je ten důležitý moment, kdy člověk začíná být svobodný.
Ještě máme volná místa na tuto sobotu na Pramenech života v Praze v Maitree.
Těším se na viděnou.
