Čas od času někde čtu, nebo slyším, že někdo byl ve vztahu celou dobu pouhým zrcadlem druhého člověka.
Je to jeden z příkladů, jak na obecnou „sebrozvojovou“ pravdu našroubovat svou vlastní lež tak, aby to v určitém způsobu myšlení nejen prošlo, ale bylo to dokonce vnímáno jako nějaká ctnost.
To, co je v tomhle sdělení ale možné vidět, je:
„Nemám žádnou vlastní identitu.“
„Nemám žádnou vlastní vůli.“
„Nemám žádnou odpovědnost za to, co dělám.“
“Dokážu to vždycky překroutit tak, abyh tě porazil/a .“
„Za všechno, co jsem (Ti) v našem vztahu udělal/a si můžeš Ty sám/a.“
“Jde mi ve vztahu o kontrolu a moc a dělám to takovým způsobem, aby to nikdo nepoznal.
K tomu mi dobře poslouží cokoliv, včetně seberozvojových a velkých duchovních citátů a pravd.“
“Svou agresivitu a nenávist ventiluju pasivně-agresivním způsobem.“
„Určitě to byl karmický vztah :)“


