Asi není náhodou, že poslední roky se rozjely všude po internetu informace o „narcismu“ a jiných, příbuzných poruchách osobnosti.
Řekl bych, že je to ukazatel změny celkového pohledu na Život – „pradigmatu“.
Totiž změny, kde člověk, jako lidská rasa, ustoupí od svého narcismu, ve kterém si myslí že je středem vesmíru, hybatelem všech věcí a pánem přírody.
Podle mě nám žádné náboženství, žádná politika, žádný politik a žádná sebezelenější ideologie a pseudoduchovní a intelektuální onanie nepomůžou, pokud jako lidé nesestoupíme z trůnu, na který jsme se v rámci své dobře skrývané méněcennosti posadili, a ze kterého se pokoušíme kázat jediné správné pravdy zbytku stvoření.
Pak možná do hloubky pochopíme, že naše těla a naše příběhy jsou „pouze“ živnou půdou pro ty, kteří přijdou po nás.
Možná pochopíme, že jsme součástí Života, který ani nezačíná ani nekončí u nás.
A našim „úkolem“ je „pouze“ být těmi, kterými už od začátku jsme.
Pak možná nalezneme svůj Domov a své Místo – na Zemi, v Životě, ve společenství, které je mnohem širší a větší, než jen lidské.
