Před lety jsem po jsem po jednom bloku výcviku vedeným skvělým německým lektorem Procesu životní integrace, mým učitelem a nyní i kolegou Thomasem Gessnerem, měl velkou potřebu shlédnout už poněkolikáté film Interstellar.
Na jeho konci jsem pak zažil něco hlubokého.
Něco, co jsem prožil ve výcviku, se spojilo s tím, co jsem zažil a zažívám ve svém životě, s tím, co jsem zažil skrze tenhle film.
Zároveň to zažívám i při práci s klienty v LIPu.
I když to nemá „kauzální“ charakter – (kauzalita – příčina způsobuje následek – což je v současnosti nejobvyklejší způsob uvažování).
Uvědomil jsem si, že v určitých, často těžkých životních situacích a okolnostech dostáváme zprávy a „podporu“ od sebe sama.
Získáváme podporu od části své bytosti, která leží mimo čas a prostor.
Zároveň jsem zažil hluboký kontak se Silou, která námi hýbe směrem k Budoucnosti.
A byl to pro mě naprosto fyzický prožitek.
Tím jsem prožil (pro mě) hlavní nosnou myšlenku Procesu životní integrace LIP.
Že to, co nás definuje a volá, je naše vlastní budoucnost, která se skrze nás chce stát.
Což znamená, že Budoucnost působí do Minulosti.
A to, co to celé umožňuje, jsou Láska a Gravitace.
Protože Láska je Gravitací Duše.
Zdroj foto: Google


