…

Zpátka k metodě LIP …

Jeden ze základních problémů většiny psychoterapeutických metod (včetně konstelací) spočívá v tom, že nevěnují pozornost a nemají žádné systematické místo pro to jedinečné v nás.

Pro to, čím jsme odjakživa, ale uskutečňujeme to až skrze žití.

Místo toho je život interpretován jako důsledek předešlých událostí a tak je s ním i nakládáno: jsem takový, cítím a jednám tak a tak, protože se v mém dětství, nebo v mé rodině (u ezoterických přístupů: v mém minulém životě) stalo to či ono.

To ale znamená, že nás terapie vnímá jako zajatce své minulosti.

…

V rodinných konstelacích se zabýváme těmito „lidmi a místy“, osobami a událostmi kolem nás, tím, co se stalo v našem dětství a před ním, tím, co jsme z rodiny převzali, svým místem ve vztahu k těmto (a dalším) „lidem a místům“ mimo nás.

To mi připadá důležité, ale také jednostranné, protože se víceméně zabýváme jen tím.

U LIP je fokus zcela na Bytí.

Na tom, čím už odjakživa jsme a co se chce rozvíjet v procesu našeho žití.

…

Z knihy obejmi svůj život od Wilfrieda Nellese – zkráceno