Dotknout se vlastního bytí …

Zpátka k metodě LIP …

Jeden ze základních problémů většiny psychoterapeutických metod (včetně konstelací) spočívá v tom, že nevěnují pozornost a nemají žádné systematické místo pro to jedinečné v nás.

Pro to, čím jsme odjakživa, ale uskutečňujeme to až skrze žití.

Místo toho je život interpretován jako důsledek předešlých událostí a tak je s ním i nakládáno: jsem takový, cítím a jednám tak a tak, protože se v mém dětství, nebo v mé rodině (u ezoterických přístupů: v mém minulém životě) stalo to či ono.

To ale znamená, že nás terapie vnímá jako zajatce své minulosti.

V rodinných konstelacích se zabýváme těmito „lidmi a místy“, osobami a událostmi kolem nás, tím, co se stalo v našem dětství a před ním, tím, co jsme z rodiny převzali, svým místem ve vztahu k těmto (a dalším) „lidem a místům“ mimo nás.

To mi připadá důležité, ale také jednostranné, protože se víceméně zabýváme jen tím.

U LIP je fokus zcela na Bytí.

Na tom, čím už odjakživa jsme a co se chce rozvíjet v procesu našeho žití.

Z knihy obejmi svůj život od Wilfrieda Nellese – zkráceno

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Život před Životem II.

Jak už jsem psal, psychologie prenatálního období mě velmi přitahovala už dávno před tím, než jsem poznal praktickou práci s LIPem. V LIPu má prenatální

Život před Životem

Před lety, ještě dříve, než jsem potkal LIP, jsem konstelačně pracoval s PRENATÁLNÍM obdobím a se dvěma zásadnímy PŘECHODY, o kterých zpravidla vědomě víme jen

Prvotní selhání

Prvotní selhání (které se nikdy nestalo a přesto ovlivňuje život) Možná znáte vnitřní nastavení „ať udělám, co udělám, je to špatně“.Může se jednat čistě nastavení