Jeden z důvodů, proč přijíždějí lidé na setkání s Procesem životní integrace – LIPem, i když často nebývá naplno řečený, je, že niterně potřebují začít dávat.
Pokud se člověk skutečně – nejen fyzicky, ale i duševně, emočně a mentálně dotkne dospělosti, což je stupeň 4 v rámci LIPu a první místo ve druhé, pravé straně kruhu života, objeví se z nitra potřeba dávat sama sebe světu.
A to zahrnuje vědět, co to je a praktický způsob, jak to přinést do světa.
Dítě v děloze, dítě v rodině i dospívající potřebují dostavát.
To je levá strana kruhu života v LIPu.
A je to pro ně naprosto přirozené.
Dospělý ale musí najít způsob, jak začít dávat.
Pokud je sobě upřímný, nemá na výběr.
Jinak začne duševně strádat.
Pokud se své potřeby pouze dostávat nevzdá, začne se duševně vracet zpět do dětství a místo, aby jeho nitro rostlo směrem do kreatity, začne se zpátky zcvrkávat a zahořkne.
Jak se zpívá v jedné písničce od J.A.R. – „zlejch starejch dědků je plnej svět, zlejch starejch dědků … to my nebudem!“
Ještě silnější je potřeba najít to, co „mám dávat“ a praktický způsob, jak „to dávat“ u těch, kteří nemají děti.
Protože v jejich životě není obsažena v přírodě přirozeně obsažené dávání života dál.
