Dospělá duševní potřeba dávat

Jeden z důvodů, proč přijíždějí lidé na setkání s Procesem životní integrace – LIPem, i když často nebývá naplno řečený, je, že niterně potřebují začít dávat.

Pokud se člověk skutečně – nejen fyzicky, ale i duševně, emočně a mentálně dotkne dospělosti, což je stupeň 4 v rámci LIPu a první místo ve druhé, pravé straně kruhu života, objeví se z nitra potřeba dávat sama sebe světu.

Dávat to proč tu jsem.

A to zahrnuje vědět, co to je a praktický způsob, jak to přinést do světa.

Dítě v děloze, dítě v rodině i dospívající potřebují dostavát.

To je levá strana kruhu života v LIPu.

A je to pro ně naprosto přirozené.

Dospělý ale musí najít způsob, jak začít dávat.

Pokud je sobě upřímný, nemá na výběr.

Jinak začne duševně strádat.

Pokud se své potřeby pouze dostávat nevzdá, začne se duševně vracet zpět do dětství a místo, aby jeho nitro rostlo směrem do kreatity, začne se zpátky zcvrkávat a zahořkne.

Jak se zpívá v jedné písničce od J.A.R. – „zlejch starejch dědků je plnej svět, zlejch starejch dědků … to my nebudem!“

Ještě silnější je potřeba najít to, co „mám dávat“ a praktický způsob, jak „to dávat“ u těch, kteří nemají děti.

Protože v jejich životě není obsažena v přírodě přirozeně obsažené dávání života dál.

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Z matčina těla do světa

Porod v sobě zahrnuje dva prvky: jednak bolest spojenou se ztrátou matky a původního bezpečí a splynutí, které jsme u matky zažívali a jednak osvobození

Když se potká Zbožná žena a Kristus

Naše vnitřní – podvědomé, nevědomé – obrazy, se kterými se asociujeme – cítíme propojeni, velmi určují, jak žijeme a jak se vztahujeme. K sobě, jiným

Vnitřní Zdroje

Naše vědomí se dokáže v jeden moment zabývat jen několika málo věcmi najednou – maximálně někde mezi pěti a deseti. Naše podvědomí, které se kromě