Ve své práci i v „běžném“ životě se potkávám s úžasnými lidmi,
kteří mají spoustu vnitřních darů, kterými by mohli obdarovávat svět.
Tyhle dary ale mají buď z mnoha dobrých důvodů ukrývají –
a to i před sebou,
nebo s nimi často (opět z různých důvodů)
ztrácejí kontakt.
Jedním z těchto (dobrých) důvodů,
proč se svým nitrem a se sebou ztrácí kontakt,
je,
že se velmi a často naprosto automaticky
přizpůsobují požadavkům svého okolí.
Nemají žádnou „kotvu“ v sobě.
A místo toho,
aby žili sami sebe (i ve vztazích),
hrají různé role v životech a příbězích jiných lidí.
Když jsem se v roce 2003 potkal s konstelacemi,
naprosto si mě přitáhly.
Po více jak dvaceti letech jsem si uvědomil,
že jedním z mnoha důvodů,
proč to tak u mě bylo,
je to, že i mým největším darem a zároveň prokletím
bylo právě naprosto automatické „hraní rolí“
v životech všech ostatních.
To sice nějakou, docela dlouhou dobu,
dobře fungovalo,
ale pak se Život rozhodl,
že pokud se s tímhle darem
nenaučím dobře zacházet,
zničí mě to.
Jedním z „pilířů“ konstelační práce
je princip „zastupování“.
„Hraní rolí“ v konstelacích jiných lidí.
A jedna z důležitých věcí,
která se děje na pozadí celé konstelační práce,
pokud je vedena dobře,
je rozvíjení schopnosti rozpoznat,
jestli jsem „vtahován“ do role v životě někoho jiného.
A to postupně dává obrovskou svobodu
se rozhodnout,
jestli tuto roli chci hrát, nebo ne.
A také možnost pomoci jiným lidem uvědomit si,
kde mají „díry“ ve svém vlastním systému.
Samozřejmě, pokud o to stojí.
Tak se postupně můj Dar – Prokletí
stal mým Darem,
který jde se mnou v integrační konstelační práci LIP a je pro mě obrovskou podporou.
Zároveň mě integrační konstelační práce LIP
stále dál učí.
O mě, o lidech a lidství, o světě, o Životě…
A tohle „učení“ pravděpodobně neskončí,
dokud budu žít.
