Potřeba bezpečí je jednou z esenciálních potřeb dítěte.

Pokud dítěti nebyla naplněna a a bylo dokonce fyzicky, nebo emočně týráno, nebo zneužíváno, tak to co zažívalo a tím pádem důvěrně zná, vnímá na určité rovině stejně jako bezpečí.

To, co znám, je bezpečné, to co neznám, je nebezpečné.

Takže ta vztahová dramata, která člověk prožíval v dětství v nějak modifikované formě prožívá i v dospělosti.

A i když to dospělému člověku nedává smysl, pro jeho vnitřní dítě to může znamenat pocit bezpečí, který důvěrně zná, a který vyhledává.

A vztahy, které jsou bezpečné vůbec nemá ve svém zorném poli, nebo mu/jí přijdou “nudné“.