Dospělý člověk pozná to, co chce dělat podle toho, co dělá

Takže ne, podle to, co říká, že chce dělat.

Třeba drama a stres. .

Jedna věc je fyziologická závislost – adrenalin a kortizol, jako stresové hormony, jsou vysoce návykové látky.

Takže abychom si „doplnili dávku“ stres a drama si vytvoříme a pak si to celé odůvodníme nějakým obecně přijatelným důvodem.

Druhou věcí je, že vůbec netušíme, jak by náš život vypadal, kdybychom se přebytečného stresu a dramat vzdali.

Co by z něho zbylo a jestli vůbec něco.

Vytvářením dramatu se také často snažíme vyhnout kontaktu se svými skutečnými pocity, nebo získat kontrolu nad ostatními lidmi, nebo nad situací.

Jenže jenom z místa skutečného klidu jsme schopni dělat nová rozhodnutí a jít naproti své budoucnosti a ne jen donekonečna recyklovat svou minulost.

Pokud chcete, můžete článek sdílet dál

Další články z blogu

Ideje, nebo lidi

Před časem jsem trochu pátral, proč Bert Hellinger, objevitel rodinných konstelací, odešel z kněžského řádu. V padesátých letech minulého století byl vysvěcený na kněze a

Matrix 4 a vnitřní Terapeut

I když se mi tahle část celé série líbila nejmíň, našel jsem v ní několik dobrých postřehů, které se mnou hýbaly. Jedním z nich je

Paradox

Člověk nejdříve potřebuje poznat a do hloubky pochopit, že jeho/její život je jen o něm/ní. Aby se téhle představy mohl vzdát a stát se součástí