Před časem jsem četl zajímavou úvahu.
Byla pojatá poměrně komplexně a obsáhle. Popíšu jen ve zkratce, co jsem z ní zachytil.

Ta úvaha se zabývala tím, proč v USA ženy v určité (střední, vyšší střední) třídě jsou čím dál méně schopné najít „sobě rovného“ partnera pro život.

A souběžně s tím, proč v určitých oborech na vysokých školách, které dříve byly obsazeny ženami i muži plusmínus půl na půl, jsou v současnosti doménou žen a muži se na ně téměř nehlásí.

Výsledkem té úvahy bylo zjištění, že atmosféra, která je v současnosti ve zmíněných kruzích zjevně nebo podprahově vedena, je taková, že vede ženy do soutěže s muži.

Což může znít banálně, vždyť soutěžení nás jako lidi provází celé věky.

Jenže v tomhle výše zmiňovaném pojetí to vypadá asi takhle:

Pokud muž výzvu ženy k soutěži nepřijme, je srab.

Pokud muž výzvu ženy k soutěži přijme a prohraje, je srab, protože je slabší.

Pokud muž výzvu ženy k soutěži přijme a vyhraje, je srab, protože porazil ženu.

Takže tuhle soutěž, kterou nelze prohrát, vlastně prohrávají všichni.