Přijde mi důležité do hloubky pochopit bod 2.
Nejsem ničí majetek a nejsem zde proto, abych plnil něčí očekávání.
Stejně tak nikdo jiný (partner, rodiče, děti…) není mým majetkem a není tu proto, aby plnil má očekávaní.
Pokud jsem skutečně vnitřně dospělý, nejsem ani svůj vlastní majetek a sám sobě nepatřím.
Nejsem sám sobě libovolný.
Představa, že můj život patří mě, je představa dospívajícího.
A je důležité si ji prožít, stejně jako dospívání.
A pak opustit.
Dospělý vnitřně ví, že patří Životu, který ho/jí ve všech směrech přesahuje.
…..
Co se týče kouzelných slůvek, která léčí duši a připravují cestu pro další růst, navrhuji jinou ‚svatou trojici‘ než Hellinger – slůvko ‚Prosím‘ nahrazuji slovem ‚Ne¨:
1.ANO – vy jste moji rodiče a já jsem vaše dítě: přijímám od Vás život tak, jak jsem jej dostal, přitakávám vám takovým, jací jste, a sobě takovému, jaký jsem.
2.NE – nejsem váš majetek a nejsem zde proto, abych plnil vaše potřeby a očekávání. Váš život je Váš život a můj život je můj život. Nepatřím ani Vám, ani sobě, nýbrž následuji to, co pro sebe cítím jako správné.
3.DĚKUJI – za život a všechno ostatní, co jste mi dali. Přijímám vše a udělám z toho (po svém) to nejlepší.
Z knihy „Život nemá zpátečku‘“od Wilfrieda Nellese
